Benak.NET

Ondra má po velmi náročné operaci odborně zvané hemisferotomie, jejíž součástí byla i v předchozím zápisku zmíněná kalosotomie. Lékařský tým neurochirgů pod vedením docenta MUDr. Tichého předvedl bravurní výkon. Podle MUDr. Vaculíka se jednalo o megaoperaci v délce cca 10 hodin. A když už neurochirurg řekne, že se jednalo o megaoperaci, pak nezbývá než věřit. V hlavě se Ondrovi povrtali pořádně, na hlavě má šlinc přes celou lebku, ale zdá se, že je to furt ten stejný Ondra, jako před operací. Určitě bych s díky neměl opomenout také neurology, zejména prof. MUDr. Kršku, který se o Ondrův případ velmi zajímal. Nepochybuji že o této operaci oba týmy sepíšou velmi důkladné zprávy a jako zajímavou kazuistiku budou uvádět na různých konferencích. Možná se na tomto nechá udělat i nějaká práce hodná habilitace, nevím. Postižení tohoto typu opravdu není mnoho, bohužel to není zrovna výhra, o kterou by člověk stál. Každopádně bych chtěl poděkovat již zmíněnému MUDr. Vaculíkovi, protože si myslím, že to byl právě on, kdo to celé dal do pohybu.

Ondra se postupně zbavuje návyku na Rivotril. Jeho závislos byla už vážně síla. Ale hlavně. Ondra je už doma! V pátek 16.2.2018 jsem si pro Blanku a Ondru dojel do FN Motol a odvezl je oba domů, kde už na nás netrpělivě čekali babička a děda Lacmanovi a nic netušící děti, Tomáš a Klárka. Těm jsem nakukal, že jedu do práce a budu tam dlouho, aby se třeba netěšily zbytečně. To bylo radosti, to bylo jásání, když najednou zjistily, kdo to přijel. Od maminky se pak nehly skoro na krok, aby jim náhodou zase neujela pryč. Tomík tak dostal trošku předčasně dárek k narozeninám, ale že by to pochopil a ocenil, to se zrovna říct nedá. Ondra mi kus cesty domů drmolil, jak bude hrát Minecraft a že taky musí určitě hrát Hello neighbour. Pak kus cesty prudil s tím, kdy už budeme doma ... no asi 1/4 cesty. Je radost být řidičem a jet s dítětem s PAS :-). Je ještě stále dost unavený, ale stavy, které předcházely operaci, jsou už snad pryč. Alespoň jsme si zatím ničeho závažného nevšimli. V sobotu jsme byli na velkém nákupu v Afi paláci v Pardubicích. Ondra si dopřál dva šálky čokolády, a protože se Tomáš choval po celou dobu Ondrova pobytu v nemocnici vzorně a včera, 18.2.2018, měl narozeniny, shodli jsme se s Blankou, že pro ně koupíme již zmíněnou hru, Hello neighbour, po které tak oba touží. Gamesu jsem ten večer instaloval ze Steamu a Tomáš a Ondra si ji vyzkoušeli. V neděli jsme byli u Ezrů v České Třebové na oslavě desátých narozenin jejich dcery Elišky. Děti řádily jak černé ruce, Ondra se ale dost šetřil. Únava je na něm ještě vidět, to mu ale nebrání hrát Minecraft a Hello neighbour. Tento týden bude ještě doma a ve čtvrtek jede znovu do Motola na kontrolu a vytažení posledního stehu.

Co na závěr? Především obrovské díky lékařům a sestrám ve FN Motol! Unikátní operace, skvělý výsledek. Rozhodně bych s poděkováním neměl opomenout obě babičky, Benákovou a Lacmanovou, a dědu Lacmana, za jejich pomoc a podporu s Klárkou a Tomíkem. Dále pak moji sestřičku Milušku a Blančinu kamarádku Bížu za pomoc Blance během pobytu v nemocnici. No a také bych chtěl poděkovat těm dvěma pišišvorům, Tomíkovi a Klárce. Sice si to asi jen tak nepřečtou, kdo by taky četl blog vlastního otce, notabene když jednomu je sedm a druhé čtyři roky, ale přesto. Byly skvělí! Chápaly, že nejsme v jednoduché situaci. Samozřejmě, že byly slzičky. Ale nebyly naschvály a své povinnosti si plnily velmi dobře.